Pepíček

Koldovi

Tak i já vám stručně napíši náš příběh. V srpnu 2010 jsem podstoupila IVF a v říjnu se na nás z těhotenského testu smály dvě čárky. První ultrazvuk potvrdil těhotenství s tím, že čekáme miminko (jedno), ve 12. týdnu však bylo všechno jinak – miminka tam byla dvě, byla jsem nejšťastnější maminka na světě.

Těhotenství probíhalo skvěle až do 29. týdnu, poté nastaly problémy: 8.3. 2011 nástup do nemocnice a 29.3. se nám císařským řezem narodily Pepíček a Eliška. Až na nízkou porodní váhu zdravá dvojčata. Celý měsíc jsme byli nejšťastnější rodiče, že přes veškeré komplikace je vše v pořádku, omyl během jednoho dne se nám zhroutil celý svět. Poté, co jedna ze sestřiček při poslechu srdíčka zjistila, že je něco špatně a už to jelo,j edno vyšetření za druhým a informace o nádorech v srdíčku a rychlý převoz do Motola. Já zůstala s Eliškou a do Motola každý den telefonovala, až asi za dva dny jsme s manželem jeli do Motola a tam nás najednou z kardiologie poslali na neurologii,k de poprvé padla diagnóza TSc od pana doktora Petráka. Od tohoto dne se náš život změnil a začal boj. Ve 4 měsících po MR Tsc potvrzena,p rvní epi záchvat a neustálé hospitalizace.P o půl roce se podařilo záchvaty kompenzovat léky, genetické vyšetření prokázalo TSC 1, daří se nám jít stále dopředu a doufáme, že to tak bude i nadále i když to jde pomalu, ale nevzdáváme to a Pepča nám to tisíckrát vrací zpět – je to náš bojovník.

 

Koldovi

Jana Koldová

Napsat komentář