Puntík – Pohádka nejen o dětech a pro děti s tuberozní sklerozou

web3 Giovanni Giulia

Puntík (napsala Maruška Kučíková, 13 let)

Brouček Puntík žil odmalička mezi červenými broučky. Byl velký jako oni, byl červení jako oni, ale přesto se něčím lišil. Měl totiž sedm černých teček na zádech. Puntík věděl, že se od ostatních odlišuje, a bál se, že si s ním další červení broučci nebudou chtít hrát.

Přes den se schovával pod listem na louce a pozoroval, jak si jiní červení broučci hrají. Vylézal jenom večer, když byla tma. To si pak s těmi broučky potmě vesele povídal, aniž by přitom viděli, jak Puntík doopravdy vypadá.

Ale už dlouho se cítíl sám.Jednoho letního dne se rozhodl, že se přestane schovávat – ale aby vypadal jako ostatní červení broučci, tak si zabarvil svých sedm teček červenou barvou, a vydal se za ostatními.

Byl to krásný den, veselý a radostný. Broučci si s Puntíkem hráli celý den, ale bylo takové horko, že se barva na tečkách začala pomalu roztékat. Puntík ze strachu, že ostatní uvidí jeho tečky a přestanou s ním kamarádil, utíkal… a utíkal tak dlouho, dokud ho nezačaly bolet nožičky.

Zastavil se a v dálce viděl, jak ho v dálce červení broučci volají a hledají.

V tu chvíli zaslechl, jak mu někdo za zády říká: “Ahoj, já jsem Flíček, ale tebe jsem tu nikdy neviděl! Jak se jmenuješ?”
Puntík se otočil: “Ahoj. Já jsem Puntík!” Pak se ale podíval lépe na Flíčka a zjistil, že je stejný jako on: na zádech měl taky sedm teček!
“Jee, Flíčku, ty jsi taky vzácný červený brouček jako já!” řekl šťastný Puntík – protože už nebyl puntíkatý sám.
“Vzácný červený brouček? Ale ne,” odpovědel Flíček, “já jsem přece beruška, Puntíku, jako ty!”
“Beruška?” divil se Puntík.
“Ano, beruška je stejná jako červený brouček, ale má sedm černých teček na zádech! Neboj se, berušek je nás na světě spousta!”

Mezitím broučci našli Puntíka i Flíčka a Puntík broučkům honem honem povídal: “Kamarádi, musím vám říct jedno tajemství: já nejsem červený brouček jako vy. Jsem totiž beruška a mám sedm černých teček na zádech. Bál jsem se, že mě nebudete chtít, protože jsem jiný, a proto jsem se schovával. Ale nejsem sám, na světě je hodně berušek jako jsem já, a zrovna jsem našel další – tady Flíčka.” A bylo to venku.

Puntík se teď bál, co na to ostatní broučci, třeba ho už pro tu odlišnost nebudou mít rádi?
Broučci však řekli: ” Puntíku, co blázníš? My tě máme rádi úplně přesně takového, jakého tě známe a jaký jsi, ať máš tečky nebo ne – pořád budeš náš kamarád. A Fliček může být také naším kamarádem!”

A tak se broučci a berušky kamarádili – napořád.
Protože přece věděli, že není důležité, jak ten druhý vypadá, ale jaký je uvnitř.

Maruška Kučíková, 13 let

Napsat komentář